Novinky

Postavení zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení je obecně výhodnější, jelikož se jejich pohledávky uspokojují ze zpeněžení zajištění. To v případě nemovitostí začasto bývá jediný hodnotný majetek dlužníka. Za určitých okolností však může být pro zajištěného věřitele výhodnější jeho pohledávku přihlásit jako nezajištěnou. Například při oddlužení se zajištění věřitelé uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Část zajištěné pohledávky se neuspokojuje spolu s ostatními pohledávkami.

Jedním ze základním lidským právem, je právo na přístup k informacím o činnosti veřejné správy či šířeji veřejné sféry. Jedná se o základní právo zakotvené jak na české ústavní úrovni, tak na úrovni Evropské unie. Obsahově blízkou oblastí práva jsou pak pravidla pro další využití informací veřejného sektoru, která jsou na unijní úrovni upravena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17.11.2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru.

Novou úpravu pravidel pro odpočitatelnost tzv. výpůjčních výdajů (tj. finančních výdajů, typicky úroků z úvěrů, zápůjček, dluhopisů či jiných výdajů na finanční nástroje, "Výpůjční výdaje") na úrovni práva Evropské unie zavádí směrnice Rady EU proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem (Anti-Tax Avoidance Directive) č. 2016/1164 (dále jen "Směrnice"). Doposud upravoval ZDP omezení prostřednictvím tzv. pravidel nízké kapitalizace.

Z aktuálního přehledu ratingových hodnocení vyplývá, že Česká republika patří se svým ratingem na úroveň zemí jako je Belgie nebo Velké Británie. Pouze deset unijních zemí má lepší průměrné hodnocení agentur z tzv. "velké trojky", tj. Moody´s, Standard and Poor´s a Fitch Ratings. Nejlépe jsou na tom Dánsko, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Lucembursko. Před ČR jsou v žebříčcích ještě Rakousko, Finsko, Francie, Belgie a Británie.

Jediným způsobem, kterým se může sám povinný efektivně bránit nařízené a prováděné exekuci na jeho majetek, je návrh na zastavení exekuce dle § 55 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád.  V úzké souvislosti s rozhodováním o (ne)zastavení exekuce je též rozhodování o nákladech exekučního řízení, které na straně jedné vznikly účastníkům řízení (tedy povinnému a oprávněnému) a na straně druhé též exekutorovi.